Napsali o kurzech

Na lavičkářský kurz jsem se přihlásil jakožto tesařský analfabet bez větších zkušeností s prací se dřevem či nářadím. Potřeboval jsem si odpočinout od práce u počítače, která, ač často přináší uspokojivé výsledky, postrádá řemeslnou romantiku a snadno sklouzne do ubíjející rutiny. A taky jsem se zkrátka chtěl naučit něco nového a dokázat si, že to nebude nad moje síly.

Všem, kteří se nachází v podobné situaci, o kurzu uvažují, ale váhají, zda by to s nedostatkem zkušeností zvládli, můžu s čistým svědomím říct: jděte do toho. Všechna moje očekávání byla naplněna mírou vrchovatou a nezřídka i překonána. Předem bych nečekal, jaký objem znalostí, dovedností a fíglů nám zvládne Robert během těch čtyřech dnů předat. Kromě laviček se dostalo i na broušení čepelí různých nástrojů, tesání trámu a další tematické odbočky podle přání a zájmu účastníků. Vše nenuceně, pohodově.

Kurz je šikovně strukturovaný a má co nabídnout jak začátečníkům, tak zkušenějším kutilům. Netříbí jenom praktické dovednosti, ale prohlubuje i vztah ke dřevu a stromům, což zní jako detail, ale podle mě v tom tkví naopak jeden z hlavních přínosů. Dalším velkým plusem byla skvělá parta lidí, která se na kurzu sešla a díky kterým mě nebolela jen předloktí od mlácení do dláta, ale i břicho od smíchu:) Přičtěte si k tomu nádherné prostředí, výborné obědy a hezké počasí (nezaručuji) a máte perfektní aktivní dovolenou. A lavičku k tomu.

Všem zúčastněným ještě jednou děkuju za krásné zážitky.

Jarda (26), animátor

Lavičkářský kurz jsme s kolegy absolvovali na závěr rekvalifikačního tesařského kurzu, takže teoreticky už toho nezbývalo tolik, co jsme se mohli naučit. Až díky Bobově kurzu mám ale pocit, že alespoň trochu začínám dřevu rozumět. Bob nám ukázal, jak dřevo poslouchat, respektovat ho, přesvědčit ho, aby spolupracovalo. Teprve poté, co si sekerou z kulatiny nasekáte trám, začnete si vážit pravých úhlů na hranolech nařezaných na pile. Na takové věci ve škole není čas, ale jsou zásadní k tomu, aby člověk nakouknul alespoň trochu pod pokličku řemesla. A to nepočítám ani mnoho rad a tipů jak nejlépe brousit, řezat nebo dlabat, kterým se nám dostalo. Takže už se těším, až se jednou zúčastním i kurzu stavění srubu.
Ondra

Jelikož rád vyrábím věci všeho druhu, dostal jsem od rodiny Lavičkářsko-kovářský kurz. Jel jsem na něj s velkým očekáváním a kurz mě rozhodně nezklamal! První den byl čistě kovářský. Přijel Franta a hned nám začal ukazovat co je co a k čemu to slouží. Řekl nám nějakou teorii a pak jsme šli kovat. Byl na nás hodný a když bylo potřeba, tak pomohl, vysvětlil i ukázal. Díky jeho trpělivosti jsme na konci dne zhotovili dláto a hřebíček a jelikož nám zbyla trocha času, mohli jsme si ještě chvíli blbnout a přiučit se i něčemu dalšímu. Druhý den začala tesařina. Robert se nás ujal a začal vysvětlovat velice zajímavou teorii a jak i pro mě vzdálené věci dost ovlivňují opracování dřeva. Tím začalo hoblování, řezání, tesání, "dědkování", broušení a finální opracování. Na to vše jsme samozřejmě už používali naše nově vyrobené dláto. V průběhu kurzu nám Robet vyprávěl vtipné zážitky z jiných kurzů i fakt, že mu někdo pak psal, že největší přínos kurzu pro něj bylo to, že se naučil řezat rovně. Toto tvrzení mohu směle potvrdit, protože do té doby pro mě bylo toto umění řezat rovně s ruční pilou opravdu skryté a díky Robertově trpělivosti a snaze jsem se tomuto umění naučil. Díky kurzu jsem se naučil mnoho nových věcí a jsem díky němu již schopen vyrábět věci s mnohem více profesionálním vzhledem. Na konci jsme zdárně vyrobili lavičku, a jelikož jsme byli dobrá parta, vzájemně jsme se „vyhecovali“, abychom celou lavičku udělali bez použití elektrických nástrojů, tak jak to dělávali naši předci. Celých 5 dní jsem si báječně užil a velice si odpočinul.
Jakub

Chcel by som sa ti Roberte podakovat za ten uzasny tyzden, ktory som mohol stravit s takými super ludmi a nadsenymi pre pracu s drevom. Dakujem ti tiez za zdielanie svojich vedomosti, zrucnosti a tvoju trpezlivost, kterou si nas viedol v peiebehu kurzu. Dufam, ze ti zdravie bude dlho sluzit, aby si mohlo este mnoho takychto kurzov zorganizovat a viest a aby si mohol dalej odovzdavat tak cenne vedomosti.
Mne osobne, sa naplnili absolutne vsetky ocakavania, ktore som do kurzu vkladal a dokonca možno aj viac. Urcite som neocakaval, ze kurz bude prebiehat az v tak fantastickej atmosfere, aku sa podarilo navodit tak tebou, jako i mojimi spolu tesarmi. Napriek tomu, ze sme vlastne nemali podrobny vykres každého detailu, ani presny plan na každý den, si dokazal velmi prehladne organizovat každého pracu a cinnosti tak, aby vsetko do seba zapadlo.
Este raz dakujem tak tebe, jako i celej skupine za tuto fantasticku skusenost, ktoru som s Vami mohol zazit.

Robert (Slovensko)

Kozí kurz je ve velmi příjemném a klidném prostředí. Fyzicky je docela náročný, ale určitě stojí za to. Prošel jsem celým výrobním procesem, kdy na začátku bylo několik kulatin a na konci bylo hotové dílo. Je to příjemný pocit a rozhodně doporučuji každému kdo chce strávit příjemnou aktivní dovolenou a nebo pozna kouzlo ručního zpracování dřeva. Kurzem mě provedl Bob, kdo je velmi příjemný mistr svého řemesla a rád předává své znalosti dalším. Líbí se mi, že jeho komunikace je nanásilná a že se opravdu snaží věnovat všem. Jedinou chybou by snad bylo, že neměl čas zodpovědět všechny otázky hned (to jsou ty chvíle kdy se věnuje někomu jinému:) Za kurz moc děkuji, velmi jsem si jej užil.

Tomáš (32), technický konzultant

Ke kurzu jsem přišel jak slepý k houslím a tak trochu se bál, co od toho čekat. Má drahá polovička spojila příjemné s užitečným, a protože neustále "otravuji" se srubem, dala mi dárek k narozeninám a vyslala mě do světa se něčemu konečně přiučit:-) O to větší překvapení mě čekalo v Nové Vsi u Brloha. Nenápadná vesnička uprostřed CHKO Blanský les, krásná příroda, dobří lidé, výborná strava a dřevo. Během kurzu jsem se konečně naučil správně řezat, hoblovat, brousit, tesat, občas i vyřezávat... Dozvěděl jsem se spoustu užitečných informací o dřevu, roubenkových či srubových spojích, ochraně před škůdci, jak se neseknout do kolene a oživil si používání kadibudky. Ve chvílích, kdy jsem již např. druhou hodinou opracovával pořízkem kolík, přišel Robert vždy s něčím zajímavým a příjemně nás vytrhl z beznaděje. A ty obědy! Ještě teď se olizuji... Díky jemu a partě skvělých lidí okolo sebe jsem si jako bonus odvezl lavičku, na které můžeme (zatím tedy na balkoně) se ženou sedávat. Takže ještě jednou díky "šéfovi" Robertovi "Bobu" Malému za vedení, trpělivost a empatii, Hance "z Orlove", Martinovi "Srnce", Tomášovi a jeho ženušce, Karlovi "strejdovi Filipovi" za velmi příjemnou společnost, skvělé kuchařce Ajce za vynikající týlové zabezpečení a poručíku Danovi za to, že je! A také díky za skvělý poslední táborák s muzikou:-) Doporučuji všem jako alternativní dovolenou - budete odjíždět obohaceni o spoustu zážitků.

Lukáš "Vodník" Kadeřávek, Jihlava.

Na lavičkovém kurzu jsem byla jediná žena a snad až na dlátko jsem všechny nástroje držela v ruce poprvé - pilu, úhelník, hoblík, svorky... o dědkovi a pořízu ani nemluvím ;-) Kromě těch základních zkušeností s prací se dřevem mi taky už někdy chyběly fyzické síly a byla jsem překvapená, kolik přemýšlení a rýsování je potřeba, aby taková lavička vznikla. Robert měl ale se vším trpělivost a jeho milý a kamarádský přístup a pomoc jsem opravdu ocenila. Pánové na kurzu byli taky moc fajn, domácí kuchyně od kuchařky Áji výborná a inspirativní, takže kromě zhotovení lavičky to byly 4 fakt skvělé dny v krásném prostředí. Bylo super zažít si, že 8-10 h fyzické práce sice svým způsobem vysiluje, ale necítila jsem takovou tu vlezlou znuděnou únavu, která na mě běžně padá sotva ráno nasednu do vlaku do práce... Kurz se tak pro mě stal taky impulzem k přemýšlení, jak si toho pohybu na venku a činnosti, ze které má člověk radost, v životě zařídit více. Doufám, že si s manželem u Roberta jednou společně vyrobíme postel do naší budoucí roubenky ;-)
Hanka

Tento text mířím na ty, kteří neví co od kurzu čekat. V životě jsem už pár kurzů různého druhu absolvoval, tento se řadí jednoznačně k nejlepším. Jak z hlediska naplněných očekávání, tak i z několika dalších hledisek. Člověk má možnost si tady na stránkách udělat obrázek toho, co ho asi na lavičkářském kurzu čeká. Pravda je taková, že realita je o mnoho lepší než obrázky. Začnu samotným přístupem Roberta. Robert se nám po celou dobu kurzu věnoval ne na 100%, ale takříkajíc na 120%. Do omrzení nám trpělivě každému zvlášť vysvětloval co a jak, ochotně reagoval na cokoliv jsme se zeptali, nikdy nedal najevo, sebemenší nelibost. Jedinkrát po dobu kurzu nezvedl mobilní telefon, aby si vyřídil soukromé věci. Byl neustále s náma a byl tam pro nás. Kvalita prostředí, zázemí je naprosto skvělá, člověk se cítí naprosto příjemně od samotného příjezdu. Bezvadná atmosféra, krásná příroda, krásný vzduch. Co se týče nářadí, které nám dal Robert k dispozici, chci jen podotknout, že ostřejší nářadí jsem v ruce nikdy nedržel. Co se týče pak kvality, jednalo se z většiny o nářadí na zakázku ukované od kováře ve vysoké kvalitě zpracování. Ptal jsem se i na cenu, kterou zde nechci zbytečně ventilovat bez Robertova svolení. Každopádně se jedná o drahé kousky nářadí, které účastníci kurzu dostanou, aby se na nich mohli učit. Včera v noci jsem se dozvěděl, že Robert vypsal nové kurzy. Když jsem zjistil, že je vypsán kurz na výstavbu masivní rámové konstrukce, neváhal jsem ani minutu a hned se přihlásil. Dle mého soudu, pokud má někdo chuť se něco naučit o dřevu, chce být schopen si něco vyrobit, postavit a proniknout pod profesionálním vedením k tomu, jak mistři tesaři pracovali a pracují, má na kurzech u Roberta jedinečnou příležitost. Na závěr si dovolím osobní glosu k cenám kurzů - tyto jsou dle mého soudu naprosto fantastické, a to v tom smyslu, že množství toho, co se člověk může naučit a naučí, převažuje vlastní cenu kurzu. Gore

Pages