Na lavičkovém kurzu jsem byla jediná žena a snad až na dlátko jsem všechny nástroje držela v ruce poprvé - pilu, úhelník, hoblík, svorky... o dědkovi a pořízu ani nemluvím ;-) Kromě těch základních zkušeností s prací se dřevem mi taky už někdy chyběly fyzické síly a byla jsem překvapená, kolik přemýšlení a rýsování je potřeba, aby taková lavička vznikla. Robert měl ale se vším trpělivost a jeho milý a kamarádský přístup a pomoc jsem opravdu ocenila. Pánové na kurzu byli taky moc fajn, domácí kuchyně od kuchařky Áji výborná a inspirativní, takže kromě zhotovení lavičky to byly 4 fakt skvělé dny v krásném prostředí. Bylo super zažít si, že 8-10 h fyzické práce sice svým způsobem vysiluje, ale necítila jsem takovou tu vlezlou znuděnou únavu, která na mě běžně padá sotva ráno nasednu do vlaku do práce... Kurz se tak pro mě stal taky impulzem k přemýšlení, jak si toho pohybu na venku a činnosti, ze které má člověk radost, v životě zařídit více. Doufám, že si s manželem u Roberta jednou společně vyrobíme postel do naší budoucí roubenky ;-)
Hanka