Roubenky, sruby, dřevostavby - rozdíly, často používané pojmy
Dřevostavba
Dřevostavba je dům, jehož základní nosná konstrukce je ze dřeva. Rozlišujeme rámové konstrukce (obrázek pro představu zde), u nichž nosnou konstrukci tvoří lehký dřevěný rám vyplněný izolací (zvenčí a zevnitř opláštěný například sádrokartonem, OSB deskami, dřevěnými palubkami,...), a konstrukce z masivních trámů či klád (roubenky či sruby), přičemž trámy či klády jsou zároveň nosnou konstrukcí domu i funkční izolací jeho stěn.
Roubenka
Roubenkou označujeme tradiční český dřevěný dům (někdy též nazývaný „dřevěnice") postavený z trámů kladených vodorovně na sebe, v rozích zatesaných na klasickou „rybinu“ (trámy v rozích nepřesahují). Vodorovné mezery mezi jednotlivými trámy tvořícími stěnu domu jsou většinou vyplněny tmelem či izolací chráněnou zevnitř i zvenčí dřevěnou lištou. My používáme nejpracnější, avšak dle našeho názoru nejkvalitnější utěsnění podélné drážky - a sice vydlabáním žlábku do horního trámu, kam se pak vloží přírodní izolace.
Srub
Srubem rozumíme dřevostavbu z masivních odkorněných klád či prizem (kláda seřízlá či otesaná ze dvou bočních stran), které jsou v rozích do sebe zatesané sedlovými spoji, přes které klády pokračují a vyčnívají ven ze srubové stěny. Podélné mezery mezi kládami se obvykle řeší vydlabánímdrážky v horní kládě. Tohoto způsobu se držíme i my.
Hrubá stavba
Hrubá stavba je základní skelet roubeného či srubového domu, do kterého patří: kompletně sroubené stěny a krov (se zadlabanými podlahovými či stropními trámy), tepelná izolace na podélných spojích klád či trámů a v zádlabech (rohy, průchozí trámy stěnou,...), vyřezané otvory oken a dveří (připravené pro osazení rámů), dle typu stavby i pobití krovu prkny a natažení pojistné hydroizolační membrány.
„Sedání“ a „sesychání“, rozměrové změny roubenek a srubů
Každý srub či roubenka si "sedá". A to vlivem
- přirozeného sesychání dřeva (viz Vysychání a objemové změny dřeva)
- a vlivem "stlačení" stavby vlastní vahou.
Každý z obou jmenovaných vlivů se podílí na "sednutí" stavby hodnotou maximálně 3cm/1m výšky srubové či roubené stěny. Ve svém součtu tedy dávají konečnou hodnotu maximálního „sednutí“ stavby: o 6cm/1m výšky srubové stěny. U roubenek pak můžeme počítat o něco méně, neboť rybiny v rozích nedovolí přílišnému sednutí vlivem "stlačení" stavby vlastní vahou. K největšímu sedání dochází během prvních 2 let od zatížení stavby střechou, přičemž následujících 3-5 let může stavba dále „pracovat“, snižovat se. Obrázek vpravo ilustruje způsob sedání stavby.
Z výše uvedených zákonitostí vyplývá, že k potížím bude docházet na styku srubové či roubené stěny, která si sedá, a těch částí stavby, které si nesedají (okna, dveře, cihlové zdi, podpěrné sloupy,...). Nad okny a dveřmi tedy necháváme mezeru na sedání, kterou vyplníme stlačitelnou izolací a překryjeme dřevěným orámováním. Podobné opatření musíme použít na styku zděné a srubové části domu. Sloupy a další svislé dřevěné prvky umístíme na rektifikační patky, jejichž výšku je možno podle potřeby sedání okolní stavby snižovat. Řešením je též vytvořit jakousi kapsu, do které se může vrchní konec svislého prvku zasouvat.
Tepelné izolace
Tepelná izolace se ve srubových a roubených konstrukcích používá k zaizolování
- podélné drážky na vodorovném styku dvou klád (viz obrázek vpravo)
- rohových spojů.
Úzké tmavé proužky na krajích podélné drážky jsou těsnící pásky, které jsou schopny stlačení a opětovného nabytí objemu (tzv.paměťové pásky). Tyto paměťové pásky po přiklopení klád či trámů na sebe zaručí, že podélné drážky vyplněné izolací budou vzduchotěsné, neprofouknou. Při silnějším větru a netěsnostech na styku dvou klád či trámů se totiž může stát, že izolace profoukne a snižuje tím tepelný komfort uvnitř stavby.
Ve výjimečných případech se celá vnitřní strana roubené či srubové stěny izoluje dodatečnou izolací a následně překryje pohledovým materiálem (palubky, sádrokarton,...). Ztratí se tím ovšem jednak jedinečnost přírodní roubené či srubové pohledové stěny, a navíc se tím zabrání volnému prostupu pachů a mikroskopických částic masivní dřevěnou stěnou, který činí prostředí srubového domu velmi zdravé pro bydlení (vhodné zejména pro alergiky).
Použitelnost různých tepelných izolací
Přírodní izolace
Ovčí vlna, lněná izolace, konopná izolace,...
Přírodní izolace jsou vhodné zejména proto, že jsou zdraví neškodné (oproti různým syntetickým, minerálním či skelným izolacím, viz dále). Většina přírodních izolací též umí absorbovat určité množství vlhkosti a neztrácí tím na svých izolačních schopnostech (ovčí vlna například dokáže absorbovat vlhkost ve výši až 30% své hmotnosti). A množství vlhkosti se ve srubové či roubené stěně vzhledem k venkovním a vnitřním podmínkým neustále mění. Výbornou izolací je například i obyčejný mech (v Norsku se používá výhradně rašeliník - viz foto norského srubu postaveného ve 21.století). Dle srovnávacích výzkumů kvality různých tepelných izolací je několik druhů mechů na předních místech žebříčku! V našich stavbách používáme výhradně přírodní izolace (kromě mechu, kterého je třeba veliké množství, což je v našich podmínkách neúnosné).
Minerální či skelná vata
Jde dnes o nejvyužívanější tepelnou izolaci. Mnoho výrobců ji používá i pro izolování roubenek či srubů. Technicky vzato funguje spolehlivě i ve dřevostavbách. Avšak drobné částečky, které se z minerálních či skelných vln uvolňují, značně dráždí plíce a způsobují dušnost. Kdo někdy zkusil pracovat s minerální vatou, ví, o jaké dušnosti je řeč...(nemusíme s minerální vatou přímo pracovat, stačí lehký průvan a už nás prach z vaty nutí ke kašli). A neboť izolace není v masivní roubené či srubové stěně neprodyšně uzavřena, nedoporučujeme ji.
Polyuretanová pěna
Dnes už naštěstí méně používaná izolace pro masivní dřevostavby. Je krajně nevhodná, neboť po vytvrdnutí již nemění svůj objem a po čase má sklon se drolit. Oproti ní dřevo v závislosti na venkovní a vnitřní vlhkosti svůj objem neustále mění. Polyuretanová pěna tak nikdy nevyplní celý prostor, který potřebujeme zaizolovat a může tudíž snadno profouknout a promrzat.
Ochranné nátěry
Obvykle používáme jednu z následujících tří možných variant venkovní ochrany dřeva:
- lněný olej
- lněný olej + terpentýn
- lněný olej + terpentýn + dřevní dehet.
Ochranné nátěry je potřeba obnovovat podle exponovanosti srubových stěn vůči dešťi a Slunci každých cca 2-5 let. Nejčastěji pak na jižní, jihozápadní a západní straně (převládající západní větry s deštěm a osvětlení Sluncem z jihu). Právě směrem na tyto světové strany by měly být co možná největší přesahy střechy, aby dům chránily. Další informace najdete v záložce O dřevu a v jejích podkapitolách:
- Ochrana dřeva (aktivní / pasivní)
- Tradiční pálení dřevního dehtu v milířích (ochranný nátěr).
Norský kostel natíraný dřevním dehtem. Světlé, zlatavé plochy jsou ty, na které dopadá více slunečního záření a vodních srážek.
Tepelně - izolační vlastnosti roubenek a srubů
Dřevo je tepelný izolant. Odráží tedy teplo zpět do místnosti a má zanedbatelnou schopnost akumulace. Pro vytopení srubové chaty, například 7x5m, z masivních trámů tudíž stačí jen malá kamínka. Z důvodu výše zmíněných akumulačních vlastností srubové stěny je výhodné umístit do vnitřní části domu prvek akumulace schopný, jako například zděnou příčku, kachlová kamna, zděnou pec, apod.
Českým normám vyhovuje roubená či srubová stěna o tloušťce 30-35 cm. Vzhledem k postupnému vysychání dřevostavby je však požadovaný tepelný komfort dosažen již při menších tloušťkách srubových a roubených stěn. Převážná většina starých i nových srubových domů v Norsku má tloušťku masivní dřevěné stěny jen 20cm, bez dodatečného zaizolování zevnitř. A přitom na většině norského území nejsou zimní teploty pod -30°C žádnou výjimkou.
Důležitá je těsnost všech tesařských spojů a podélné vodorovné drážky na styku trámů či klád ve stěně. K největším tepelným ztrátám dochází právě tzv. "tepelnými mosty", tj. místy, která mají oproti ostatním částem domu výrazně nižší tepelně-izolační schopnosti. Zajímavý článek "Stanovení tepelného odporu dřevěné srubové stěny" vyšel v časopisu Interiér, únor/2004. Též doporučuji shlédnout fotografie termovizí na stránkách firmy OKPyrus (infračervené fotografie vytápěného srubového domu, zachycující množství tepla unikajícího jeho stěnami). Na obrázku vpravo je grafický výstup výpočtu tepelného odporu srubové stěny, vypůjčený ze stránek firmy OKPyrus. Znázorňuje, že při správném provedení nevznikají ve srubové stěně tepelné mosty.
Standardy a doporučení pro výstavbu roubených a srubových domů
Následující díla považujeme za důležitá vzhledem ke správnéhu navrhování a realizaci srubových a roubených konstrukcí:
- Soubor doporučení pro výrobu řemeslných srubových staveb - Log building standards vydávané Mezinárodní asociací stavitelů srubů - International log building association -ILBA
- Soubor čtyř norských oficiálních technických norem, vydaných státní organizací "Norges Byggforskningsinstitut" (norsky, s obrazovými komentáři):